Rubrika: Komentáře

Většinoví zastupitelé v naší obci přestali respektovat základní principy demokracie, převzali kontrolu nad fungováním Úřadu Městyse a zvolili do Kontrolního výboru, jako předsedu, paní K. Bačkovskou, která kandidovala za „starostovce“…..To, co tímto „spáchali“, již není hodno názvu „Obec pro každého“. V demokratické společnosti funguje rozložení sil tak, že kontrolu má v ruce opozice… Tento stav upevňuje důvěru dobrého a správného fungování úřadu a následně i celé obce. Pokud si tyto věci spojíte, tak Vám z toho jasně vyplyne, že opoziční zastupitelé jsou postaveni úplně mimo dění v obci, nemají žádnou hlasovací sílu, nemají už ani poradní hlas. A co potom zbývá „opozici“, co myslíte? Volební uskupení Nová cesta zaslalo prostřednictvím úřadu zastupitelům mailem návrh na předsedu pana Zárubu, o kterém by se vůbec nehlasovalo, kdyby tento návrh nevznesl pan Rutsch jako svůj. Zpráva pro zastupitele obsahovala chybu v názvu jednoho uskupení. „Starostovci“ nenechali nic náhodě. Tímto aktem ovládli a paralyzovali činnost a smysl kontrolního výboru. Klademe si otázku, proč se tato skupina takto zachovala?

KV je tu proto, aby kontroloval naplňování usnesení ZM, nepřekračovaly se pravomoci, aby se obecní prostor nestal samoděržavím jedné osoby, aby nás systém, který aplikujeme v obecním řízení neposunul mimo evropské hodnoty dále na východ. Protože je velmi divné, až podezřelé, když je výkonná a kontrolní moc zabrána, či přivlastněna jednou stranou… To už někteří také zažili.. Jako sdružení Nová cesta v kontrolních výborech nemusíme mít vůbec žádného člena, ale je velmi špatně, pokud kontrolní výbor ovládá vládnoucí strana. Překvapuje nás laxnost většinových zastupitelů, i když rádi přiznáváme, že se našla výjimka. Ostatní se nezachovali podle Tyršova hesla: „Přeskoč, přelez, nepodlez…“/to znamená podle pravidel/, ale zachovali se podle pravidel českého klasika Járy Cimrmana, který říkal: „ Podlez, ale potom se narovnej…“ Ale princip demokracie či otevřené-pluralitní společnosti dostal tímto pěkně na frak… Víme vůbec, co je demokracie, umíme s ní zacházet? Demokracie je asi to nejlepší, nejspravedlivější, co zde můžeme zažívat. Demokracie pro demokrata znamená pohybovat se v těchto mantinelech. Pro nedemokrata demokracie znamená, že může vše. A to nám teď zastupitelé „Obce pro každého?“ dokazují. Demokracie je i převzít odpovědnost, ale také nechat převzít odpovědnost druhého, bez pomstychtivosti, bez nástrah, bez strachu z druhých lidí. Protože ze strachu o svoji pozici, o svůj vliv, se děly v historii lidstva největší hlouposti až krutosti. Měli bychom si uvědomit, že nemusíme jít rovnou….., ale stačí jít rovně. Je tedy také pravda, že hlupákovi je lepší se vyhnout… Protože v tomto sporu nevítězí argumenty, nebo principy, ale citově zabarvená nesnášenlivost až nenávist..

Pokud skáčete u tohoto čtení až do stropu, tak slyšte, je to dobré, protože: „ Kdo neskáče není Čech!!!“

Bylo to kdysi dávno, kdysi moc moc dávno. Byl to svět plný čar, kouzel a lží. Byl to svět, který byl stvořen pro dobrodružství. A právě v této době vznikla první podoba pohádky o jednom království, kde panoval král „Já I.“, který byl zvolen ostatními, aby se staral o jejich majetek. Zařizoval za ně důležité záležitosti tak, aby byli všichni lidé v tomto království spokojeni a v rámci možností královské pokladny to také asi dělal. Jestli měl někdy z něčeho také vlastní prospěch, dnes už nikdo neví, ale povídá se toto:
„Na trůn nastoupil s nejlepším přesvědčením, že bude všem v království pomáhat, spravedlivě panovat a rozhodovat ve prospěch ostatních s rytíři společného kruhu /vysvětlivka – něco jako naše zastupitelstvo nebo rada…/. Postupem času se ale něco stalo, co změnilo jeho postoj. Říká se, že to bylo liknavostí rytířů společného kruhu, kteří měli spolu s ním o důležitých věcech rozhodovat. Nechtělo se jim věnovat více svého volného času vykonávání úřadu a zdržovat se tak získáváním, analyzováním a přemýšlením nad informacemi a možnostmi řešení různých problémů. Zabývali se pouze osobními souboji a tím si dobývali slávy…. Posledních pár rytířů, kteří ještě něco dělat chtěli, byli vyhnáni z království. Jejich názory, myšlenky a představy byly zapovězeny. Jako by nebyly. Král začal prakticky rozhodovat úplně sám o všem, co se zde dělo. Moc prostě chutná. Aby si svou neochvějnou pozici udržel, došel až tak daleko, že si začal i jasně stanovená pravidla stavět tak, jak právě potřeboval. Co v jednom případě neplatilo, uplatnilo se pro případ druhý. O královskou pokladnu se nikdo nezajímal, takže ani nevěděl, zda v ní něco je a kam z ní groše odcházejí. Proto se při rozhodování museli vždy krále zeptat, zda na to mají. Kam až to zašlo, dnes už také nikdo neví…. Jsou dva historické prameny, z kterých pohádkáři čerpali…. Jeden říká, že vše dobře dopadlo…, ale to je spíše ta pohádka. Druhý říká, že se vše zkazilo, že v tom království nikdo nikomu nenaslouchal a neustále na sebe jednotlivé skupiny narážely a mocní si dělali co chtěli… ale to už není pohádka, to je spíše horor….. Tento příběh je ale příliš starý na to, aby si ho v dnešní době lidé pravdivě pamatovali. Archiv, ve kterém byly tyto zprávy zapsány, nechal někdo úmyslně shořet. Takže informace o tom všem se dochovaly pouze v ústní tradici. “

Proč jsme vám ale tuto pohádku nyní nabídli k přečtení? Protože se do ní dá shrnout současná situace u nás. Na nejednom zastupitelstvu Libice nad Doubravou se již ozval dotaz na starostu, kdy se ho zastupitelé dotazovali, zda obec peníze vůbec má (můžeme si to dovolit?). Aby si zastupitel pan Záruba udělal představu o stavu a toku peněžních prostředků, požádal v lednu 2012 poprvé o bankovní výpisy na úřadu městyse. Následně je chtěl získávat každý měsíc. Co ale následovalo, to vůbec neočekával. Ale teď postupně:

19.1.2012 podal žádost o poskytnutí výpisů z bankovních účtů za prosinec 2011. Protože se chtěl vyhnout složitému vyplňování žádosti a příliš formálnímu způsobu požadování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jako běžný občan, požádal jako zastupitel podle zákona o obcích. Kopie žádosti je zde.

10.2.2012 mu byla zaslána odpověď formou dopisu do vlastních rukou, že všechno co chtěl 17.1.2012 na úřadu osobně, mu bylo sděleno a že do výpisů z účtů ho nechají pouze nahlédnout (naše poznámka – asi pod dozorem). On ale žádal až 19.1. a to o jedinou věc – kopie výpisů. Ne žádné nahlédnutí. Kopie prý není možná z důvodu ochrany účetních dokladů. Kopie této odpovědi je zde.

20.2.2012 zaslal pan Záruba informaci o své nespokojenosti s vyřízením respektive nevyřízením jeho žádosti. V tomto mailu upozorňoval, že žádá kopii výpisu, nikoli nahlédnutí. Kopie odpovědi pana Záruby je zde.

Ještě tentýž den je vypracována na úřadu městyse odpověď, že veškeré požadované informace byly poskytnuty, kromě kopií výpisů z účtů. To ale byl jediný požadavek, který pan Záruba měl. Součástí výpisů jsou i čísla účtů zaměstnanců, na která se vztahuje nyní pro změnu zákon na ochranu osobních údajů a z tohoto důvodu nemohou být kopie poskytnuty. K nahlédnutí však ano (pozor na fotografickou paměť!). Kopie odpovědi zde. Když nevyšlo jedno, použijeme druhé. Hlavně neustoupit ani o krok. Zákon na ochranu osobních údajů jsme přečetli několikrát, ale nikde nebyla zmínka o tom, že nahlédnout do dokumentů s osobními údaji lze, ale pořizovat kopie nelze. No asi zvláštní výklad obdobný naší pohádce. Ale v tom to zarputilé odmítání asi nebude. Možná může být problém v platbách, které byly vyplaceny ještě před necháním schválení velkých změn v závěrečných změnách rozpočtu. Nebo v něčem jiném? Nepředpokládáme totiž, že by v obdobném případu, kdy byla v podkladech zastupitelům zaslána smlouva o poskytnutí daru, byl dán souhlas se zveřejněním osobních údajů. Část smlouvy obsahující bankovní účet občana k nahlédnutí zde. Pro případ možných sporů, jsme možná více, než bylo nutné anonymizovali. Výše daru, jak by se mohlo zdát, již v tuto chvíli tak moc pana Zárubu nezajímala, protože ji z platných tabulek odměňování znal. Tabulka odměňování zde.

V tuto chvíli mu jde totiž pouze o jediné. Nenechat překrucovat platné zákony dle potřeb jedince, jako v naší pohádce a být informován o příjmech a výdajích z obecních bankovních účtů. Nebýt závislí na poskytnutých informacích od někoho, na koho se tento zákon asi nevztahuje. A hlavně nebýt nucen k něčemu co sám nechce. Nechce si hlavně nechat diktovat, jak má co dělat. Jak mohou jednotliví zastupitelé rozhodovat bez znalosti těchto a dalších finančních informací?

15.3.2012 právě z těchto důvodů podává tuto stížnost zastupitelstvu na postup starosty ve věci odmítnutí poskytnutí informací v požadované formě. Slovo starosta je od slova starat se, nikoli diktovat. Nyní už můžeme jenom čekat na zastupitelstvo 20.4.2012, které rozhodne, zda není opravdu od slova diktovat. Nebo tuto stížnost vezme na vědomí jako již jiné v minulosti? Nejde zde o soutěž, kdo z koho, ale výsledek se určitě od nás dozvíte.

Velmi nás zaskočila informace, že na jednu stranu peníze v obecním rozpočtu chybí a na druhou stranu se vyplatila odměna starostovi za rok 2011, stejně jako v roce v 2010.
Překvapila nás jednoznačnost požadavku na odměnu a „bezproblémové“ odsouhlasení této odměny. Zastupitelé totiž odměňovali z veřejných finančních prostředků, utajovanou částkou……. ! Souhlasící zastupitelé si možná neuvědomili, že odměny zastupitelů, radních nebo starosty, nad rámce běžných měsíčních odměn není možné na základě zákona o obcích poskytovat. V praxi se ale vyskytuje postup, kdy se zákon o obcích „obchází“ formou poskytnutí daru. Odměna formou daru se pak, dle výkladové praxe Ministerstva financí, v takovém případě zdaňuje podle zákona o dani z příjmů.
Říká se: „Má hlavu jako starosta.“ Není to synonymum pro ušlechtilost, ale jde o hlavu plnou starostí. Starostenský post vnímáme i jako čestnou funkci, kde se starosta dobrovolně nechal zvolit se zaujetím, hlavně, služby pro obec. Bez ohledu na plat a čas, který v této funkci tato osoba stráví. A dobrý starosta by měl být na tento post již tímto vybaven. Proto by právě zastupitelé měli být citliví a ohleduplní, vzhledem k rozpočtu obce, vzhledem k vývoji ekonomiky, s ohledem na reálný stav, který je. Finance v obci chybí všude kam se podíváte. Víme, že starosta má svoje příznivce, kteří tuto „odměnu“ navrhli a svojí hlasovací sílou tuto věc prohlasovali. Navíc šel starosta, jako leadr sdružení „Obec pro každého“, do tohoto volebního období s určitým programem, kde projekty, za které byl také, na dotaz zdůvodnění, „ohodnocen“, byly součástí volebního programu tohoto sdružení nezávislých kandidátů. Nyní si jeho realizaci nechá zaplatit? Hlavní odměnou dobrého starosty je být zvolen v dalším období. To je pak vystavením účtu jemu, jeho ohodnocení. Vždyť takto „píše“ dějiny obce. A pak my voliči navíc nesmíme mít z fungování starosty pocit neskromnosti a nedostatečně kritického pohledu na sebe. A to je to, proč starosta má být starostou. Vždyť svými postoji, a ne jen rozhodováním o praktických věcech, vytváří ovzduší a nastavuje pravidla vzájemnosti v obci. Vzpomeňme si, jak všichni kritizujeme naše poslance v parlamentu…. Nechovají se většinoví zastupitelé naší obce stejně? V tom, co teď píšeme, není žádná závist. Je to jen pokus o reálné zhodnocení fungování či nefungování zastupitelů našeho městyse, jejich rozhodování a nakládání s veřejnými finančními prostředky. Pokud svoji práci dělá starosta dobře, budiž mu odměnou, že je zvolen v dalším období. Jestli si myslí, že dělá něco navíc, že by měl být za to ohodnocen, tak bychom se přimlouvali, aby již další volební období nekandidoval do této funkce, protože tímto ztrácí důvěru občanů obce…

Pokud se zamýšlíme nad současným děním v obci, nad celou naší společnosti a v tomto kontextu právě i nad budoucností a naším směřováním, tak nás přepadají někdy chmurné myšlenky, které vidí nemožnost takového fungování dlouhodobě. A vnímáme strach nebo nechuť našich politiků toto zásadně změnit tak, aby došlo k ozdravení prostředí . Dnešní krize totiž pramení z krize mravní….

Jsme svědky politických přemetů, zneužívání dotační politiky státu i EU. Nejde o směřování nebo chcete-li koncepci, ale pouze jde o „těkání“ po těchto grantových a dotačních titulech. Kde se nehledají standardní řešení, ale většinou jde o nadstandardní řešení daného problému. Toto „přerozdělování“ zmenšuje prostor pro kreativní využití těchto prostředků, protože potřeby obce se pod předepsaný dotační titul vůbec nemusí vejít. Navíc se tímto přerozdělením spotřebovává část těchto prostředků, část se jich také touto cestou „ztratí“…..Firmy, či společnosti, aby dosáhly na tyto peníze, pak korumpují /někdy/ politiky a politici na oplátku zase korumpují /někdy/ svoje voliče nesmyslnými projekty a sliby…. K dosáhnutí těchto dotačních titulů potřebujete profesionální firmu, která nutně potřebuje vazby na státní úředníky, kteří přerozdělují tyto prostředky. A jsme v průšvihu, protože jsme takto vytvořili molocha, který nás požírá jako rakovina. Protože jsme vytvořili prostor pro korupci nebo minimálně klientelismus. A úředník či politik si tento prostor už vzít nedá, protože to je jeho moc – vliv a zamotává se to dále… Pak firma, která tyto dotace „sežene“, bývá dost často účastníkem tohoto výběrového řízení pro tuto akci. A tímto je právě tato firma pasována na „budoucího“ a jedině možného vítěze. Jak se to provede? Osloví se /hlavně/ spřátelené firmy, které se mezi sebou domluví na ceně a nespřáteleným firmám, které se náhodně přihlásí, se to „rozmluví“, protože příště /možná/ zbude i na ně…. Takže výběrová řízení jsou před zákonem „v pořádku“. Ale cítíte se jako občané trochu podvedeni? Pokud ano, není to ještě ztracené….. , ale budeme-li říkat, že sami to nezměníme, že se takto chová většina….. tak nám už asi nic nepomůže…..nemáme totiž východisko-směr. A chceme vůbec tuto změnu? Není to riskantní? Ano je. Protože si tímto „mocné“ tohoto světa postavíte proti sobě… A že Vám mohou ublížit? To mohou! Totiž dnešní krize, ve které se dnešní česká společnost a ne jen česká ocitla, vychází z toho, že se politika stala byznysem, kde již nejde pouze a jen o službu veřejnosti a správu veřejného-obecního majetku, ale o vlivu a moci, manipulování s informacemi, s veřejným míněním. Neměli bychom si nechat vzít tuto možnost kontrolovat politiky. Vždyť očišťujícím procesem pro toto prostředí je dobré fungování „opozice“, která dokáže na problematiku dění poukázat. Pak je to pro dobro všech. Zbavíte takto dění ve společnosti – v obci podezírání, vzájemného napadání, vyřizování si účtů mezi sebou – zastrašování nebo vyhrožování. Ale podmínkou takovéto důvěry je maximální otevřenost. Pokud postrádáte v politice otevřenost, stává se politika podezřelým předmětem…. .Jaké důvody totiž vedou politika k tomu, že veřejně a vědomě klame? Můžeme se jen dohadovat. V takto zahušťovaném společenském prostoru to v první řadě bere víru v budování demokratické – otevřené společnosti. Z toho všeho máte silný pocit, že toto veškeré dění jde mimo Vás, že už nemůžete regulérně nic ovlivňovat, že je vše dopředu rozhodnuto. Že se k informacím dostáváte příliš pozdě, ať z jakýchkoliv důvodů a nedokážete včas reagovat. Hmotné škody se dají skoro vždy napravit, ale újma na obecném podvědomí, či víře ve smysl dění, se ale těžko napravuje…..A to je, myslíme, největší špatnost!!

admin: Ahoj Petře. S jakým záměrem, nebo předsevzetím jsi vstupoval do komunální politiky na podzim v roce 2010?

odpověď: Přiznám se, že jsem dříve vůbec neměl v úmyslu do komunální politiky vstupovat. Na dotaz Martina Málka, jestli bych se nechtěl více podílet na dění v obci, jsem tuto výzvu přijal. Neustále si totiž stěžujeme na prostředí ve kterém žijeme, nebo možná lépe, každý vidíme priority života v obci někde jinde, ale nechceme nést odpovědnost a jít přitom s vlastní kůží na trh.. Tak asi proto….

admin: V čem vidíš tedy ty prioritu? Co si myslíš, že by bylo pro obec a pro její dobré fungování prospěšné?

odpověď: Bydlím v okrajové části městyse na Malochyni. Když jsem přišel do Libice a začal se seznamovat s děním uvnitř obce, překvapilo mne, jak velký lidský potenciál v obci je. Kdyby se toto podařilo propojit, tak by v obci mohly vznikat docela zajímavé kulturně sportovní projekty, kde se lidé sejdou, jsou rádi spolu a něco tvoří, něco dobrého přitom spolu zažijí, hovoří spolu. Pokud druhého člověka poznáš takto blíže, tak pak rozpoznáš, co je pravda a co již lež. Možná to vidím ostřeji nebo jasněji proto, že v té obci tak moc nežiji. Jenom doufám, že lidé ještě chtějí poznat pravdu o sobě i druhých lidech. A to se jinak nestane, než že se potkají, hovoří a něco spolu i dobrého prožijí. Proto jsem se stal členem občanského sdružení Nová cesta Libice, kde jedním ze smyslů tohoto sdružení, jeho založení, je pokusit se propojit jednotlivé skupiny lidí, aby se potkávali a poznávali. Tedy žádné velké politické ambice… Protože jak říká J. Werich – Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl …. Vždyť přece v tomto krátkém životě nejde o úzkostlivé hlídání svých pozic a svého vlivu. Kde všechnu svoji energii vrhnu pouze na toto…. Takto se mi opravdu žít nechce…

admin: Co tě nemile zaskočilo ve tvé funkci?

odpověď: Překvapilo mne, jak je ovzduší uvnitř obce vzájemně polarizované, jak jsou jednotlivé skupiny vůči sobě kriticky vymezené. Jak stačí, to ale platí naštěstí pouze pro jednotlivce, zprostředkované informace, někdy nevědomky, někdy i záměrně rozšiřované o názorovém oponentovi. Pak je tento člověk vytlačen na okraj obecní pospolitosti. A to není normální. Připomenulo mi to dobu dávno minulou, žil jsem v podobné vesnici jako je Libice, kde tehdejší mocní „kádrovali“ nepřizpůsobivé….. Psaly se posudky /o některých, že se nepřizpůsobují, že se nezapojují, že škodí, že je nevhodné, aby jejich děti studovaly……/ a pouštěly se mezi lid obecný nepravdy a na přímou otázku proč, nastalo velké kličkování a ujišťování dobrých sousedských vztahů… Protože ale neměli argument na svoji obhajobu, tak to následně přenesli do roviny nenávisti….. Ale to je doba, snad, dávno minulá… Možná se mi to jen zdá.

admin: Aby to bylo vyvážené, tak co tě potěšilo?

odpověď: Zjištění, že pokud zastupitelé měli dost informací o problematice jednání, tak se začali rozhodovat podle vlastního svědomí, pro dobro řešené věci. A v tom mám naději, že zastupitelé budou poslouchat a vnímat i jiný názor než předkládaný, že se podaří potom obrousit hrany, kde se jednotlivé skupiny střetávají. Vždyť nejde o to, kdo je největší nebo kdo je nejvlivnější, muž či žena , č.1 nebo 2, 3….. Jde o dlouhodobý prospěch obce, kde chceme žít a potkávat se…

admin: Poslední otázka. Proč tedy odstupuješ….?

odpověď: Hm… to je docela těžká otázka. Nechce se mi na to odpovídat…

admin: Nechceš, nebo nemůžeš?

odpověď: Asi obojí. Tato situace, ve které teď svojí rezignací stojím, vychází ze zloby /a pro mne to byla velmi překvapující a negativní zkušenost/, se kterou jsem se při výkonu této funkce zastupitele střetl. Lidé, kteří mně neznali, kteří se mnou o problematických věcech fungování obce nehovořili, si o mně zprostředkovaně vytvořily mediální obraz, který je o mně šířen dále, aniž by měli zájem dopátrat se, co je pravda a co už ne…. Jestli to někomu k šťastnému a dobrému /pravdivému/ životu stačí?…. Mně ne…. .!! Život totiž není jen řada jednotlivých epizod, které se za sebou nezávisle řadí. Musíš dokázat vnímat, i kriticky, svoji minulost a pak se ti jednotlivé „epizody“ smysluplně propojují a začne ti to o tobě samo pravdivě vypovídat…… To ti pak dává směřování… Totiž efekt zla nebo lži vidíš hned /jsme na bulvár zatížení-fascinuje nás/. Pravda – dobro roste pomalu a i skrytě, ale trvale, protože pouze toto totiž proměňuje jednotlivce, rodiny, následně i širší lidská společenství. Je to naivní? Jak to tedy funguje v rodině? Ve fungující rodině si lidé nelžou, nepomlouvají, zastávají se jeden druhého, mají se rádi, odpouští si….Proč pořád toužíme po společenství druhých lidí…..? Tak to je asi podstata všeho….. Ale asi jsem se z odpovědi trochu vykroutil. Třeba někdy v budoucnu, až se to uleží, budu schopen říci více….

admin: Co bys chtěl popřát obci a lidem zde žijícím?

odpověď: To je velmi jednoduché, ale velmi těžké to uskutečnit. Nepřeji jim jen a pouze nové silnice, čističku odpadních vod, „vyrajblovaná“ a zmonitorovaná potrubí, nový traktorbagr, dětské hřiště. To jsou samozřejmě věci, které zpříjemní, nebo usnadní život v obci. Všem přeji, aby si lidé uvnitř obce dokázali nacházet cestu k sobě, hovořit spolu, poslouchat se co druhého trápí a čím žije. Aby dokázali žít život s láskou…. Protože to, co je v životě důležité, bývá většinou očím neviditelné…..

admin: Děkuju ti za odpovědi.

Po přečtení článku od paní Saadouni nemůže tento článek nechat nikoho, kdo o záležitostech kolem koupě kulturního domu v Libici n.D. něco ví, chladným. Velká část článku jsou buď polopravdy, nebo úplné lži.

Takže první: Citace „Majitel, který zároveň vlastní rekreační zařízení Pilnův statek, šel sice s cenou dolů a za objekt požadoval 3,4 milionu korun, zastupitelé se však rozhodli jeho nabídku neakceptovat.“ Majitel kulturního domu nevlastní Pilnův statek. Majitelem tohoto zařízení je obec, od které ho má pouze v pronájmu. Dále šel s cenou dolů již na předcházející pracovní schůzce zastupitelstva, takže již před tím, než vyšel předchozí článek této autorky k dané problematice, kde byla nabídka presentována za 3,8 milionu – tedy žádná novinka.

Druhá: Citace „Vedení obce dokonce v nedávné době požádalo občany o spolupráci. Mezi obyvatele městečka se tak dostalo do oběhu takřka 719 anketních lístků, ve kterých se mohli lidé k případné koupi vyjádřit.“ Kolik anketních lístků bylo vlastně vydáno, když jich bylo takřka 719? Myslíme, že půlku nikdo neměl, takže jich mohlo být i 200. Pokud si však přečteme tento informační leták nazvaný anketa znovu a znovu, nevíme, kde je dotaz na nějaké vyjadřování ke koupi. Zastupitelstvo v něm požadovalo náměty a nápady k jeho využití v případě, že by se rozhodlo ho zakoupit. Anketní lístek nebyl žádný předtištěný formulář na kterém by se měl někdo vyjadřovat. To znamená, že mohl zaslat námět na využití na úplně jiném papíru. Anketní lístek se v žádné větě nedotazoval zda koupit, či nekoupit. Tak jaké vyjadřování ke koupi? A pokud by se snad někomu zdálo že ano, jak by si pak vysvětlil rozhodnutí o nekoupi z důvodu zátěže obecní pokladny? Kdyby jste totiž v peněžence měli na párek v rohlíku, asi by jste se těžko ptali kamaráda zda si nedá grilované kuře.

V závěru píše o informaci od starosty o spokojenosti s odezvou. A to je určitě pravda. S vráceným počtem musí být spokojenost, protože kdyby někoho napadlo, že to má být forma hlasování, zda koupit, či nekoupit, mohlo se jich místo necelých 200 z takřka 719 vydaných, vrátit klidně 7000. Ale na druhé straně víme o několika lidech, kteří neodevzdali nic nazpět, protože prostě neměli žádný nápad, který by naplnil dostatečným způsobem využití kulturního domu.

Kde získala autorka článku informace bohužel neuvádí. Takže nevěřte všemu co čtete. Nebo každému?

Po vyhodnocení došlých odpovědí na tuto anketu je zřejmé, že byla postavena nejasně. Většina odpovědí se vyjadřovala k tomu, zda je pro, nebo proti koupi. Protože však takto anketní otázka nezněla, nelze z ní dělat jasný závěr. Ze 17% odpovědí není jasné rozhodnutí odpovídajícího. Někdo také nemusel na anketní otázku odpovědět, protože neměl nápad, jak tuto budovu smysluplně a hlavně alespoň trochu ekonomicky využít. Názor k rozhodnutí ale mohl mít. Z došlých odpovědí je možné vyhodnotit dva závěry. Poměr hlasů pro a proti koupi a návrhy možného využití.

Koupit – nekoupit:
12 ….% pro koupi bez dalších podmínek
19 ….% pro koupi, ale za nižší cenu
51 ….% proti koupi
17 ….% z odpovědi nebylo zřejmé rozhodnutí

Návrhy využití:
–    pořádání kulturních akcí (plesy, vystoupení, odpolední čaje, oslavy)
–    výstavní prostory pro ZŠ a MŠ
–    tělocvična
–    ordinace
–    chráněná dílna
–    rekreační zařízení
–    dům pro seniory
–    pronajmout

Občanské sdružení Nová cesta Libice se rozhodlo nepodpořit zveřejněním „anketu ZM“ na svých webových stránkách. Zároveň, a to hlavně, jsme nechtěli ovlivňovat rozhodování ostatních. Svěřit rozhodování do rukou občanů o nákupu majetku vysoké pořizovací ceny a následně dalších v budoucnu nemalých provozních nákladů (energie, údržba), je určitě správné. Anketa má být průzkum názorů dotazem. Ankety typu Český slavík, Sportovec roku se dotazují na názor účastníků ankety, protože vybírají z možných variant. Takže v našem případu by měl být dotaz koupit, nebo nekoupit za danou cenu. Určitě by mohla být dále rozvedena o důvod Vašeho rozhodnutí proč koupit, nebo nekoupit. Ale na takovouto otázku by se stejně špatně odpovídalo, protože informace „cena k jednání“ určitě značně ovlivní rozhodnutí o nákupu, ale neměla by být jediným kriteriem. Co další náklady? Zastupitelstvo již v tuto chvíli ví, že je prodávající ochoten nabídnout objekt za cenu nižší, ale konkrétnější nabídku si nechává asi jako triumf své činnosti, jak skvěle dokázalo vyjednávat. Také neobsahuje žádné další informace o případných alespoň současných provozních nákladech. Celé zařízení je v současné době bez dalších stavebních úprav připraveno pouze pro hostinskou činnost s možností občasného využití sálu a jakýkoli nápad na využití by znamenal stavební úpravy a s nimi spojené další nemalé náklady. Na jejich krytí se v rozpočtu bude velmi těžko hledat prostor. Určitě by nebylo správné nechtít se podílet nějakým způsobem na provozu a požadovat na majiteli propůjčování tak jak se tomu mnohokrát dělo doposud, a oni ,myslíme vždy, vyšli ochotně vstříc.
V této „ANKETĚ“ žádá ZM o námět na možné využití, ale nedává vůbec žádné informace na základě kterých by bylo možno uvažovat. Ne všichni totiž znají situační podmínky uvnitř kulturního domu mimo sálu a restaurace. Pokud zastupitelstvu není jasný účel , ke kterému by měl objekt sloužit, jak má mít představu běžný občan, který nemá ani zlomek informací co oni. Takto by se celá alibistická akce dala pojmenovat: „Co s tím budeme dělat, až to koupíme?“. A to bez položení otázky, kde vezmeme na provoz neziskové stavby? Pokud se toto nepovedlo Krumlovým, kteří jsou podle nás v tomto směru velice schopní, tak prostě nikoho jiného nenajdeme.
Tímto článkem v žádném případě nechceme nikoho směrovat k rozhodování ani jedním směrem, protože by výsledek mohl být ovlivněn a to nechceme. Pouze se chceme zamyslet nad tím, zda budeme schopni utáhnout provoz a na úkor čeho? Máme na to?

Na posledním jednání Zastupitelstva městyse v Libici nad Doubravou nás v diskuzi pan starosta překvapil zcela novými informacemi, jež se týkají opravy zámku. Firma ARCHATT, která zámek vlastní, bude chtít v letošním roce opět čerpat dotace. Dalo by se říci, že obec svou spoluúčastí již tradičně pomáhá na tyto dotace dosáhnout. Zdá se, že jsme jako obec tak trochu v pasti. A to proto, že je zámek v obci dominantní stavbou, kterou by bylo vhodné zachovat a opravit. Pan starosta sdělil, jak je projekčně a tématicky připravena obnova zámku. V přízemí mají být prohlídkové místnosti, ve kterých bude stálá výstavní expozice o pivovarnictví a cukrovarnictví. Dále uvedl, že ve druhém patře budou také prohlídkové místnosti jako v přízemí, jen s tím rozdílem, že ke každé místnosti bude vybudováno sociální zařízení (asi proto, kdyby to někdo nestihl na chodbu a chtěl se i vykoupat). Nevíme, možná nejsme lidmi tak širokého záběru, ale pro takovouto expozici byste asi těžko hledali zájemce o shlédnutí více než jednou (není to zde tradicí). Kolikátý už je to podnikatelský záměr? Na základě těchto skutečností se záměr jeví jako samoúčelný – pouze pro čerpání dotací. Zároveň nám pan starosta jedním dechem řekl, že se vše bude odvíjet od výše dotace, kterou my, jako obec, pomůžeme firmě ARCHATT svojí účastí získat. Znamená to, že firma ARCHATT buď nemá dostatek svých finančních prostředků, nebo je nechce příliš investovat a spoléhá se na stát. Copak se takto rozbíhají projekty kterým věříme? Myslíme si, že dotace směřující do zámku, jsou určeny především k tomu, aby se „nastartoval“ běh tohoto nefunkčního objektu tak, aby vlivem tématické části projektu mohl v budoucnu fungovat ekonomicky nezávisle. Zatím se nám jeví tento projekt nefunkční a připadne nám, že je to pouze prostředek k čerpání dotací. A tak se ptáme: Jaké máme možnosti jako obec toto ovlivnit? Jak tomuto zámku pomoci k jeho záchraně? A musíme se na tom takto podílet, když zjevně nevíme, jakým směrem se bude osud zámku ubírat po ukončení dotačního titulu? Jste vy ostatní opravdu přesvědčeni o smysluplnosti a životaschopnosti tohoto projektu? My otevřeně říkáme, že nesouhlasíme s podporou nejasných projektů.

Ale daleko více posluchače podrobného projevu pana starosty mohla zaskočit informace, že by firma ARCHATT ráda získala dílny, které dnes vlastní městys, protože byly historicky majetkem, který patřil k zámku a byl součástí zámeckého komplexu. Velmi nás překvapilo, jak dalece a podrobně je již projekt propracován. Máme z toho pocit, že projekt je připravován již delší dobu. Zastupitelům pak je předložen „hotový návrh“ pro jejich přitakání. Nejednalo by se však o prodej, ale o směnu, kdy firma ARCHATT vybuduje do deseti let dílnu o rozměrech 15 x 12,9 metrů, která by měla navazovat na současné garáže městyse v areálu bývalého JZD. Pan starosta přítomné seznámil s hrubým odhadem ceny za vybudování nových dílen. Uvedl částku 1,8 milionu Kč. Několikrát zdůraznil, že bude požadovat adekvátní náhradu. A najednou mají zastupitelé před sebou
smlouvu o směně, kde náklady na vybudování budou a citujeme:

„Maximální pořizovací náklady na vybudování objektu budou ve výši min. Kč 900 000.– a max. ve výši Kč 1 000 000,– (cena obvyklá) bez DPH (vztaženo k době uzavření této smlouvy, tj. k cenám roku 2011).“
Přestože věta s maximální na začátku nedává smysl, vzhledem k provedené kalkulaci je to jasně málo. Ale je to pouze návrh, který doufáme nebude odsouhlasen. Obec se nepotřebuje těchto budov zbavovat a pro majitele zámku mají z důvodu pozice a komplexní zpevněné plochy mnohem větší hodnotu. Tento návrh se pro obec jeví jako velmi nevýhodný. Obec by se měla v tomto případě chovat tržně a majitelé zámku by měli napřed přesvědčit, především rychlostí postupu prací na opravách, že jakýkoliv záměr se zámkem je skutečný. O budovy dílen žádat až v době, kdy je budou opravdu potřebovat. Ale proč směna? Proč ne běžný prodej? Novou stavbu, pokud bude tato stavba potřeba, řešit běžným výběrovým řízením. Možná, že by si i některý ze spolků v obci rád formou brigády na stavbě něco přivydělal. Jako odměnu za koordinaci při vybudování nových dílen by pak mohl někdo dostat dar v podobě třináctého platu, protože udělal něco navíc. A kdyby se zdálo, že na ni nebude dostatek financí, tak se může najít řešení, třeba jak „odrbat“ některý spolek o část jeho historicky dlouhodobých příjmů. Nebo už odměnu někdo dostal za jiný postup?

V pátek 23. prosince se národ rozloučil s Václavem Havlem. Poslední dny zaplnili  novináři  tisk, rozhlas i televizi, zprávami o  úmrtí našeho 1. českého prezidenta. Pokud jste měli čas se těmito zprávami probírat, také Vás jistě překvapily některé reakce tzv.  „obyčejných lidí“ /tak se ve své anonymitě podepisují/, kteří ve svých příspěvcích byli až neurvale necitliví k zemřelému člověku. /viz. Prohlášení mladých komunistů/.  Nejde o to, stavět se na jednu či druhou stranu. Protože to  byl člověk z masa a kostí, jako my všichni. Majíce  dobré i špatné vlastnosti.   Ale ve společnosti jsou vytvářeny různé teorie o konci totalitního režimu, že to bylo domluvené, že by stejně padl. Tato teorie by byla možná pravdivá, kdyby…  ale jsou příklady, které ukazují, že se šlo i jinou, ne zrovna  demokratickou cestou../KLDR, Čína…./ Ale jsme si, při těchto teoriích,  jisti, že tehdejší vládnoucí garnitura nechtěla jít podobnou cestou, jako již zmiňované země? Že se jim to nevymklo z rukou právě za přispění lidí, kteří se nepodvolovali tehdejšímu režimu? A mezi ně patřil i Václav Havel.  Uvažování o tom, že by to dopadlo stejně  jak to dopadlo, že jsme byli jen loutkami  v tomto dění, je velmi, aniž si to uvědomujeme,   nebezpečné. Protože pokud takto přemýšlíme, podlamujeme tím víru lidí, že mohou svým  celoživotním postojem, směřujícím k pravdě či dobru, něco změnit, a necháváme potom  prostor,  v našem  občanském životě,  lidem, kteří toto takto vidí, ale přitom jsou  a nechávají se Vámi volit do řídících a rozhodujících funkcí. /protože je to pro ně velmi  ekonomicky výhodné…/ Tímto se Vám  říká, že Váš životní postoj, orientace ke  kladným  hodnotám, které nás spojují, je zbytečný-nepravdivý, a že je potřeba se rozhodovat podle výhodnosti. Že Vaše svědomí nic neznamená, protože tak jednají všichni, že je potřeba se přizpůsobit. Nebo svou lhostejností   potom chabě maskujeme to, že jsme svým neaktivním přístupem umožnili těmto lidem zanést do obecního ovzduší něco lehce ztuchlého a nechceme nést odpovědnost? Nechceme a  ani nemůžeme rozebírat život Václava Havla, ale chtěli  bychom zmínit, co bylo  pro něj charakteristické a co  většině dnešních politiků,  na všech úrovních, chybí. Chybí jim  obecně slušnost, a pochybování o sobě , z čehož vyrůstá pak sebereflexe, která je nutná a zdravá pro fungování  celé  společnosti.  Chtějme to po nich.

Dokonale zachycující odkaz V. Havla v části projevu prezidenta republiky při smuteční mši:

S Václavem Havlem nepochybně mnohé odchází, ale zároveň mnohé naopak – i díky důslednosti jeho celoživotních postojů –neodchází. Pokusím se proto připomenout to, co neodchází, resp. co by s Václavem Havlem odejít nemělo.

Neodchází myšlenka, že svoboda je hodnotou, které stojí za to přinášet oběti, a že za pravdu, je-li o ní člověk přesvědčen, má smysl podstoupit zápas i s osobními riziky.

Neodchází myšlenka, že svobodu je snadné ztratit, když o ni nedostatečně pečujeme a že jedině demokracie umožňuje svobodný život jednotlivce a materiální i duchovní prosperitu země.

Neodchází myšlenka, že lidská existence má svůj transcendentní přesah, s jehož vědomím musíme žít.

Neodchází myšlenka, že svoboda je univerzální princip a že berou-li ji komukoli a kdekoli, ohrožuje to i svobodu naši.

Neodchází myšlenka, že slovo má nesmírnou sílu, že umí zabít i léčit, uškodit i pomoci, že umí měnit svět.

Neodchází myšlenka, že říkat se mají i nepříjemné pravdy.

Neodchází myšlenka, že menšinový názor nutně není nesprávný a že o něm musíme přemýšlet a diskutovat.

Neodchází myšlenka, že naše republika je naším dílem a že bude taková, jakou ji sami uděláme.